Cejch je nedatovaným deníkovým záznamem dívky Dagny, která se po rozpuštění divadelní skupiny neklidně potuluje německými městy a obstarává si živobytí všemožnými způsoby: jako občasná prostitutka, podomní obchodnice s ozónovými tabletami, animírka v nočním lokále, kabaretiérka či šantánová tanečnice. Její radikální a sebedestruktivní upřímnost ve snaze uchovat si vnitřní čistotu se snoubí s místy až dětskou naivitou a bezbřehou dobrotou, s níž se hrdinka vztahuje k nevybíravým nárokům okolního světa. Explicitně či jen v náznacích tu jsou zobrazena veškerá dramata ženy jako objektu cizí volby.

Emmy Hennings (1885–1948) je známa především jako básnířka, herečka a dadaistická performerka curyšského Cabaretu Voltaire, který spolu se svým mužem Hugem Ballem v roce 1916 založila. Méně známé donedávna byly její autobiograficky laděné romány Vězení (Gefängnis, 1919) a Cejch (Das Brandmal, 1920), v nichž zpracovává své bezprostřední zkušenosti se životem na okraji společnosti.

Výprava za nevídanými živočichy! Přičichněte k nejzajímavějším faktům o zvířecích nosech.

Krásná, mořská a slunečná knížka určená dětem od 12 let. Sama jsem zvědavá, jestli cílovou skupinu zaujme, ale mně se líbila moc. Je v ní spousta snění o mořských hlubinách, spousta racků a soli ve vlasech, tetování s kotvou, melancholie, pubertální nejistota, osamělost a obavy, ale i úžas a láska… a taky jedna opravená plachetnice, která vyráží na panenskou plavbu, a bouřka, která všechno změní.

—————————————————————————-

Nakladatelská anotace:

Vinga právě prožívá náročné období. Musí se vyrovnat s nečekaným rozchodem rodičů, který nezvládá lehce ani ona, ani její maminka. Vinze se  nenávratně boří její stávající svět, její jistoty v podobě šťastného domova s milujícími tátou a mámou. Ani ve škole se jí nedaří navázat přátelství, cítí, že je spolužáky vnímána jako ta nemluvná a divná holka. Její trochu smutná a ztrápená duše tak nachází tolik potřebný klid a pochopení u dědečka, bývalého námořníka, který žije na malém ostrově daleko od pevniny. Tam Vinga tráví prázdniny, tam se cítí volně a svobodně, tam nachází samu sebe. Dlouhé hodiny tráví s dědečkem pozorováním moře, ptáků a dalších živočichů, pro které je moře životem. Dědeček toho spoustu zná a ví a Vinga je fascinována jeho vyprávěním. Cítí, že moře, dálky, hlubiny, tajemné obzory, divokost a nespoutanost širého oceánu je přesně to, co její duši uklidňuje. Když jí dědeček věnuje starou plachetnici, kterou si musí sama opravit, cítí se po dlouhé době opravdu šťastná… do chvíle, než se jednoho dne seznámí s tajemnou dívkou Rut. Ve Vinze se náhle začnou probouzet dosud nepoznané city, ze kterých je zprvu zmatená. Na pozadí velkých změn v jejím životě, nad kterými nemá kontrolu a které jí velmi ovlivňují, zažívá blízkost a rodící se vztah s dívkou. Ten jí nakonec také pomůže překonat a vyrovnat se s nečekanou ztrátou milovaného člověka.

Kniha švédského autora Oskara Kroona je primárně určena dětem od 12 let. Přesto by si ji možná měli přečíst i rodiče, neboť autor velmi pravdivým a uvěřitelným způsobem a s velkým pochopením popisuje vnitřní prožitky dospívající mladé dívky, její naléhavou potřebu stabilního domova a milujících rodičů. Vedle toho také jemným a laskavým jazykem popisuje první milostné vzplanutí, stejně jako smíření se se ztrátou milovaného člověka. Autor představuje křehkost duše mladého člověka, kterému mohou vnější vlivy (situace v rodině, kamarádi, škola) způsobit mnohá zranění a boly.

Ze švédského originálu Vänta på vind přeložila Marie Voslářová.

Knihu doplnila ilustracemi Kateřina Kotyk, která se ve své tvorbě zabývá starými příběhy, mytologickými světy, abstraktní temnou krajinou a bytostmi, které ji obývají.

Staletí ubíhají a usedlost se proměňuje. Z chaloupky na okraji civilizace se časem stává bohatý statek. Přicházejí války, společenské otřesy i úplně všední události. Nevabacka v rukou jednotlivých generací vzkvétá i chátrá a odehrává se tu bezpočet malých, rozmanitých příběhů.

Celkem oddechové, ale vůbec ne hloupé vyprávění švédsky píšící finské spisovatelky začíná v dávných „pohádkových“ časech a postupuje až do střízlivé současnosti. Z překladatelského hlediska nebylo úplně jednoduché – nechybějí historické reálie, někdy docela náročné verše a další zpestření – ale knihu jsem překládala moc ráda a můžu ji s klidným svědomím doporučit. Za pomoc děkuji kolegům a znalcům Finska Janu Dlaskovi, Lence Fárové a Michalu Švecovi.

Naše divoké dědictví: Jak nás ovládají naše instinkty a co to znamená pro naši budoucnost – fascinující pohled na lidský život v harmonii s přírodou.

Nejsou snad lidé vládci všeho živého, nejvyspělejší živoucí bytostí na této planetě? Jak je možné, že navzdory tomu přispíváme k jejímu znečišťování a nevážíme si darů, které nám dává?
Peter Wohlleben přináší překvapivé a nápadité odpovědi a ukazuje, že podléháme stejným pravidlům hry jako všichni ostatní živí tvorové – zákonitostem našich instinktů. Ale na rozdíl od ostatních máme ve svých rukou moc změnit to, jak se k naší planetě a přírodě chováme.
Fascinující pohled do skryté povahy lidstva!

Na téhle komiksové párty se sejdou Kim Kardashian, Sisi, Marilyn, známí filozofové, socioložky i církevní otcové. Vyfotí si selfíčka, zkontrolují své ideální míry a možná se dokonce pokusí svrhnout patriarchát…

Z překladatelského hlediska byla tahle kniha docela lahůdka – různé verze bible, všichni ti filozofové, kousavé sarkasmy a na samý závěr jako třešnička na dortu propracovaná báseň Heinricha Heina. Ale snad jsme se s tím s výborným redaktorem Martinem Severýnem popasovali se ctí!

Vydala Paseka v r. 2023.

• Co si Kylie Jenner počne v zrcadlové síni? (Deník N)
• V zrcadlové síni: Krása je zbraň, výnosný podnik i prokletí (novinky.cz)
• Tyranie obrazů (Respekt)
• Co nás nadchlo na světě knihy? (Luxor)

7. vydání Ronji z roku 2022: ilustrace ani obálka se nezměnily, ale překlad uvnitř ano. Sama jsem zvědavá, jestli si čtenáři nebudou stěžovat – loupežníkům se koneckonců změnila jména, i jiným bytostem. Anebo si nikdo ničeho nevšimne?

Každopádně platí, že Ronja je geniální pohádka, jazykově i příběhem. Jeden z mála překladů, který mě bavilo číst ještě i v úplně poslední korektuře.

Děkuji za pečlivou redakci Viole Somogyi a Zuzaně Kovaříkové.

Nakladatelská anotace:

Zima 1942. Romské dívence Žofi právě předčasně skončilo bezstarostné dětství. Před válkou s rodiči a sourozenci putovali Polskem a živili se tradičními profesemi jako věštěním a obchodem s koňmi, ale teď jsou nuceni se skrývat před nacisty v lesích kolem Varšavy. Když je někdo z místních udá, nakonec šestičlenná rodina končí za ostnatým drátem koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. Žofiinu levou ruku zhyzdí vytetované číslo Z-4515, přijde o jméno a brzy i o všechny blízké…

Sofia Taikonová (1931-2005), romským jménem Žofi, se na rozdíl od mnohých dalších nestala obětí systematické fyzické likvidace Romů, dočkala se konce 2. světové války a po ní nalezla bezpečí a nakonec i osobní štěstí ve Švédsku. Její autobiografické vyprávění připomíná dlouhá léta přehlíženou tragédii evropských dějin. Pro romské přeživší nebývá snadné své bolestné vzpomínky sdílet. Sofii Taikonové trvalo tři roky, než svůj život spisovatelce Gunille Lundgrenové převyprávěla a veřejně se podělila o prožité trauma. V působivém a současně srozumitelném česko-romském komiksovém zpracování ilustrátorky Amandy Erikssonové tak vychází ojedinělé svědectví a mimořádné dílo pro dospělé i starší dětské čtenáře. Originální švédsko-kalderašské vydání z roku 2006 získalo prestižní cenu Artists against Nazism.

Bilingvní vydání je na osmdesáti stranách uspořádáno oboustranně – z jedné strany čtyřicet stran české verze, z druhé strany čtyřicet stran romské verze.

Překlad do češtiny: Marie Voslářová Překlad do romštiny: Markéta Hajská, Iveta Kokyová

• Recenze: Tetování na ruce
• Žofi v pořadu Knížky Plus
• Žofi na Rádiu Wave

Od autora Schizogorsku nyní v nakladatelství Havran vychází i tato autobiografická kniha, ve které švýcarský psychiatr a spisovatel Walter Vogt s velkou dávkou ironie zachycuje pocity padesátníka a rekapituluje svou minulost, současnost i budoucnost.

Nakladatelská anotace:

Jev, který lidé nazvali stárnutí, je spíše než jeden konkrétní člověk (či vypravěč) hlavním hrdinou románu švýcarského spisovatele a psychiatra Waltera Vogta – stárnutí jako neodvratný úkaz, jako pomalý, plazivý proces, jenž mění jak konkrétní fyzické tělo, tak vnímání člověka, jeho vztahy a pocity. Podle autora je ovšem stárnutí rovněž proces, který ovlivňuje celý vesmír, neboť stárne všechno včetně slunce, větru, celé přírody. A tak Vogtův román popisuje také neúprosné, postupné ničení přírody a zmenšování nám známého, lidského životního prostoru. Přesto „Stárnutí“ není hořká kniha; obsahuje totiž naději, jež vychází zejména z pasáží, které se věnují pozorování přírody, v nichž nenápadně a obezřetně rezonuje cosi jako touha po životě.

Nakladatelská anotace:

Jsou karikatury proroka Muhammada zbytečná provokace, nebo důkaz svobody slova a uměleckého projevu v západním světě?

Lars Vilks nejspíš nečekal, že se po zveřejnění jednoho obrázku stane terčem výhrůžek, Al-Kajdá vyzve k jeho likvidaci a stráví zbytek života s policejní ochranou v utajení. Vilks svou uměleckou kariéru založil na provokaci a hře s hranicemi. Švédské úřady třeba rozčílil proslulou instalací Nimis v přírodní rezervaci. Zašel u kresby proroka Muhammada se psím tělem moc daleko? Niklas Orrenius se také ptá, jestli současná švédská společnost není pokrytecká a kdo nese vinu za mrtvé při teroristických útocích. Švédsko se mění z homogenní společnosti v zemi obyvatel různého původu a mnoha vyznání. Politici i běžní občané stojí před novými problémy. Situace, kterou ve své knize z roku 2016 popsal Orrenius se znovu proměňuje, Švédsko je laboratoř budoucnosti – a to i pro střední Evropu, kde prozatím uprchlíci zůstávají především strašákem předvolebních kampaní.

• Rozhovor s autorem: Když je umění o život
• Recenze: Životu nebezpečné umění
• Recenze: Kniha Střelba v Kodani se správně ptá: Je víc moje svoboda, nebo tvoje city?

Nakladatelská anotace:

Objevujte zázraky přírody ve městě s knihou Půjdeš s námi ven? – hned za dveřmi domu na vás čekají nezapomenutelné zážitky a spousta dobrodružství.
Máte chuť vydat se na dobrodružnou výpravu na balkon, do zahrady a do městských ulic? Můžete vyrazit – stačí otevřít knihu Petera Wohllebena Půjdeš s námi ven? – najdete v ní spoustu tipů na nezapomenutelné zážitky a dobrodružství v přírodě, která na vás čeká hned za dveřmi domu.
Dají se květiny jíst? Kdo to rozryl trávník v parku? Jak si vlastnoručně sestrojit kompas? Proč některé stromy zrovna nevoní? Nechte si předčítat nebo čtěte sami a objevujte zázraky přírody ve městě. Hned za dveřmi domu na vás čekají nezapomenutelné zážitky a spousta dobrodružství.

„Už jen názvy kapitol nejnovější knihy německého lesníka a popularizátora pralesů Petera Wohllebena (nar. 1964) Půjdeš s námi ven? Objevitelské výpravy za přírodou ve městě nejspíš na děti s dobrodružným duchem zapůsobí jako magnet. Kdo by odolal nadpisům jako „Plevel na talíři“, „I zvířata někdy musejí“, „Zblízka nejen slizká“ či „Bláznivé rostliny“? Ostatně i rétorická otázka v titulu děti vybízí, aby opustily své pokojíčky a vydaly se na nevšední expedice třeba jen na balkon, zahradu či na ulici,“ píše Adéla Grimes v recenzi na iLiteratuře.

„Jsem ráda, že jak knihy od Petera Wohllebena, tak od nakladatelství Kazda obecně jsou sázkou na jistotu. Tato je opravdu skvělá a ráda se k ní budu vracet,“ dodává Jana Langerová na webu Kultura21.

Nejrudější růže rozkvétá je komiks o lásce, o tom, nakolik i tato zdánlivě zcela přirozená součást lidského života podléhá kulturním vzorcům a tlakům. S pomocí výletů do historie vede autorka čtenáře k zamyšlení nad tím, proč navzdory dnešním vědeckým metodám a osvětě pravděpodobně „objem šťastné lásky v populaci“ příliš neroste oproti dobám, kdy jsme vzývali božstva či míchali elixíry. V samém závěru pak kniha hledá odpověď na možná nejtěžší otázku: Co se vlastně stane, když láska skončí?

Podobně jako ve svém prvním česky vydaném komiksu Ovoce poznání nás Liv Strömquistová i zde přístupnou formou seznamuje s tezemi významných sociologů a filosofů, které doplňuje svými typicky sarkastickými komentáři, výstižnými postřehy z partnerského života, ale i poezií. To vše šikovně kombinuje s odkazy na popové hity, televizní pořady, lifestylové časopisy a filmy, zkrátka na všechno to, co spolu s výroky různých vztahových poradců ovlivňuje náš pohled na role mužů a žen i partnerské vztahy.

Komiks sklidil vesměs nadšené recenze, ale taky jeden hejt:-)

• Proč není Leonardo DiCaprio schopen lásky, vysvětluje komiks ze Švédska / iDnes.cz
• RECENZE: Nejrudější růže rozkvétá. Jak objevit lásku v moři narcismu / Kristýna Čtvrtlíková, Právo
• Co si myslíme, že je láska / Kateřina Bártková, iLiteratura.cz
• Nejrudější růže rozkvétá. Jen je černobílá, nevzhledná a páchne generalizací / Kateřina Kadlecová, Reflex.cz
• Nejrudější růže v narcistické společnosti nerozkvétá / Barbora Schneiderová, Klacek
• Nejrudější růže rozkvétá pro zábavu i zamyšlení / Zuzana Vorlíková, Skandinávský dům
• Kam sa podela láska? / Jana Šulková, medziknihami.sk
• Liv Strömquistová: Nejrudější růže rozkvétá / Marta Martinová, advojka.cz
• knizku.kafe.a.klid

O knize jsme mluvili taky mj. v rozhovoru pro FullMoon a v Severském salonu Skandinávského domu.

Ulf Stark (1944–1917) patří k nejdůležitějším švédským autorům dětské literatury 20. století – u nás se tolik neproslavil, těžko říct proč.

Šílenci a suchaři jsou vtipná i smutná knížka o tom, co se stane, když jste holka, ale jednou na poslední chvíli přiběhnete do nové třídy a paní učitelka usoudí, že jste kluk, a vy se do toho strašlivě zamotáte. Není to vůbec taková blbost, jak to zní:-)

„Ulf Stark patří mezi legendy švédské literatury pro děti a mládež. Má nesporný talent promlouvat s fantazií a humorem o závažných tématech a přitom neztratí nikdy z obzoru svého dětského čtenáře, očekávajícího i kus napětí a dobrodružství,“ píše Barbara Gregorová v recenzi na stránkách Skandinávského domu.

„Zábavná, ale nepodbízivá kniha s nevšedním dobrodružstvím pro školní čtenáře: čím vším si ve dvanácti musíte projít, abyste se zvládli přestěhovat, vypořádat se s obtížnou domácí situací a zapadnout mezi nové kamarády, když vás mylně považují za kluka?“ píše Radovan Zítko na iLiteratuře.

Překlad knížky byl v roce 2021 nominovaný na Zlatou stuhu.

• recenze: Natruc klukem
• recenze: Holka, nebo kluk?
• recenze: Ulítlý a zábavný kvalitní příběh pro náctileté a výš

Pěkné, oddechové čtení o pouštích celého světa, s krásnými fotkami

• Kde se v poušti bere písek a proč duny zpívají – objevování fascinujícího světa / http://www.svet-mezi-radky.cz
• Za unikátní krásou čistých forem a strohého minimalismu / Zuzana Šmejkalová, iLiteratura.cz
• Podstata pouště / Andrej Lobotka, vaseliteratura.cz
• Zjistěte, co mají společného pouště a Coca Cola / Jana Langerová, Kultura21.cz

Andrzej Tichý se narodil v Praze, ale žije v Malmö a píše švédsky.

Ve Švédsku patří k nejuznávanějším autorům a sbírá spousty cen a nominací.

„Román švédského autora s polsko-českými kořeny Andrzeje Tichého v sobě spojuje sociálněkritický příběh s impresionistickou koláží vzpomínek. Asociativní vršení zážitků z imigrantského ghetta ve Švédsku osmdesátých let čtenáře překvapí důmyslnou vyprávěcí strukturou, která vybízí k opakovanému čtení,“ napsal Marek Jančík v recenzi na iLiteratuře.

• rozhovor: Úspěšný švédský spisovatel s česko-polskými kořeny odhaluje drsný život emigrantů
  
• rozhovor: Skandinávskou detektivku neporazím, říká švédský autor s českými kořeny
• aktualita: Mezi uchazeči o Mezinárodní Bookerovu cenu je i román Švéda s českými kořeny
• aktualita: Překladatelka Marie Voslářová čte z knihy Andrzeje Tichého Mizérie

K překladu Mizérie přihlédla porota Ceny J. Jungmanna při udělení Prémie Tomáše Hrácha v r. 2020.

Ve vašem bytě se nečekaně objevuje mrtvola; vaše exmanželka vás nutí bořit sexuální tabu; vaše pracovní vizitky se nakazily neznámou chorobou; váš čerstvě zkonstruovaný robot nedokáže unést své vjemy ze světa. Tyto i další nelehké situace, skvěle odpozorované z každodenního života, líčí ve svých mistrovských povídkách rakouský spisovatel Clemens J. Setz (1982). Sbírka právem získala prestižní Cenu Lipského veletrhu za nejlepší beletristickou knihu roku.

Překlad byl oceněn Prémií Tomáše Hrácha v rámci Ceny Josefa Jungmanna.

„Povídky z Lásky za časů Mahlstadtského dítěte tak představují jakési černé světlo, budí ve čtenáři touhu číst dále právě svou divností a neuzavřeností, jež by jindy mohla vést k odložení knihy,“ napsala Klára Soukupová v recenzi pro Plav s názvem „Ostří jílu“.

„Snaha číst Lásku za časů Mahlstadtského dítěte jedním dechem může přivodit udušení, a proto je lepší si jednotlivé prózy dávkovat postupně, neboť jejich jazyková a obsahová sytost stojí za soustředěné vnímání. V prvním plánu to celé působí jako experiment na čtenáři, ve druhém čeká zjištění, že máte co dočinění s naprosto jedinečným autorem,“ píše nadšený i zaskočený Adam Kratochvíl v recenzi s názvem „Fantazie otlučené bytosti“ na Klackovišti.

Nakladatelská anotace:

Peter Wohlleben čtenářům opět s využitím nejnovějších vědeckých poznatků a v kontextu svých vlastních zkušeností otevírá oči pro podivuhodné jevy přírody a ukazuje, jak blízcí si my lidé s přírodou jsme a nakolik s ní zůstáváme propojení.

Peter Wohlleben, lesník a ochránce přírody, odkrývá udivující podobnosti mezi člověkem a přírodou – toto prastaré pouto zůstává dodnes neporušené.
Mají lidé něco jako sedmý smysl, kterým dokážou vytušit nebezpečí?
Dá se říct, že náš čich předčí citlivý čich psa? Proč náš imunitní systém reaguje na barvy a vůně lesa?

A z druhé strany:
Je možné, že stromy dýchají?
Že u nich lze dokonce změřit něco jako srdeční tep?
A měli bychom na rostliny pohlížet jako na inteligentní bytosti?

Náš imunitní systém při procházkách lesem prokazatelně využívá rostlinná antibiotika, která stromy vylučují do ovzduší, aby se tak ochránily před útočníky. A naše smysly nijak nezaostávají za smysly jiných živých tvorů. Podobně jako zvířata, která vnímají zemětřesení a jiné přírodní katastrofy dlouho předtím, než si je uvědomíme my, máme i my lidé sedmý smysl – díky němu se nás někdy například zmocní neklamné tušení, že se na nás zezadu někdo dívá. Čich psů je sice celkově mnohem citlivější než lidský, jde-li však o vůni zralých plodů a ovoce, můžeme na psy dělat „dlouhý nos“.

Rostliny a stromy zase mají překvapivě mnoho lidských rysů: Některé rostliny jsou schopné slyšet a rozlišovat neškodné zvuky od zvuků, které znamenají hrozbu, rozpoznávají například jemné záchvěvy chroustajících housenek. Stromy vdechují kyslík obsažený ve vzduchu a využívají jej k získávání energie. Své kořeny používají k ohmatávání i k ochutnávání a pravidelné pohyby, jimiž pumpují vodu kmenem vzhůru, lze ve světě stromů přirovnat k našemu srdečnímu tepu.
Peter Wohlleben nám připomíná, že člověk není rostlinám a živočichům nadřazený, nýbrž zůstává stejně jako všechny ostatní druhy součástí úžasného systému, kde na sobě všichni navzájem závisejí a kde se všichni navzájem ovlivňují – a tomuto komplexnímu působení nedokážeme dosud ani zdaleka porozumět.

Absurdní detektivní zápletka, z níž se vyklube satira na ještě absurdnější švýcarské poměry. Bizár a komika – moje dost oblíbená kombinace. K překladu Schizogorsku přihlédla porota Ceny Josefa Jungmanna při udělení Prémie Tomáše Hrácha v r. 2020.

• Ukázka: Záhadná úřednická vražda
• Doslov ke knize: Blázen Walter a Vogt, jeho lékař
• Recenze: To by se psychiatrovi stát nemělo

Ráda si přeložím sem tam nějakou populárně naučnou knihu o přírodě. Na Louku si často vzpomenu, nenásilně a čtivě otevírá oči k různým procesům v přírodě a vysvětluje, proč je důležité, aby krajinu nezarůstaly jen kopřivy a pampelišky…

Nakladatelská anotace:

Lechtající trávy, zářivé květiny, bzučící hmyz: Jan Haft nás bere na objevitelskou cestu do skutečného ráje přírody, kde žijí stovky pestrobarevných rostlin a fascinujících živočichů v často překvapivých společenstvích. Nikde jinde není život rozmanitější. A zároveň je jen málokterý z biotopů tolik ohrožen:
Kvetoucí louky kdysi pokrývaly mnohem rozsáhlejší území. Dnes je to žalostných několik procent, a i ta jsou v nebezpečí.
Text doplňuje řada působivých fotografií.

• rozhovor: Příroda jako služka? Diskuse o knize Jana Hafta Louka
• recenze: Čo by ste mali vedieť o lúkach / Jana, Z diára Čudáckej čitateľky
• recenze: Nechte se také vtáhnout do kouzelného lučního světa / Internetový magazín Kultura21, Jana Langerová

Nakladatelská anotace: 

Můj báječný život s autismem a ADHD

Stávají se jí legrační i podivné věci a většina z nich souvisí s její diagnózou. Mladá novinářka Denise Linkeová, které ve dvaadvaceti byl zjištěn Aspergerův syndrom, by mohla sepsat celý seznam lidských reakcí na svou diagnózu.

Co lidi nejvíc zklamalo? Že neumí ani jeden trik jako Rainman. A co bylo nejhezčí? Vlastně všechno ostatní. Tedy až na předsudky, ty snáší autorka těžce. A tak místo seznamu napsala knihu, jaké to je, mít zesílené smyslové vnímání, i co obnáší udržování vztahů, když nedovedete pořádně udržet ani oční kontakt.

Nečekejte však stesky nad „nenormálním“ životem, Denise Linkeová o sobě totiž vypráví dost dobře.

Tahle dětská knížka myslím hlavně ukazuje, jak moc ve Švédsku Astrid Lindgrenová stále inspiruje současné autory. Není tedy zrovna originální, ale určitě malé čtenáře a hlavně čtenářky neurazí. Zvlášť ty, které si rády trochu posmutní…

Nakladatelská anotace:

Ostrov Tisíce hvězd odjakživa spočíval pod sametovou hvězdnatou oblohou. Jenže to se začíná měnit. Noc co noc přichází Stín a hvězdy jedna po druhé hasnou. Jedenáctiletá Tigris se s tatínkem stěhuje do nového bytu. Vůbec ji to ale netěší, v tom starém bylo tolik drobných památek na její mámu a ten nový je prostě jen prázdný. Jednoho dne ale Tigris objeví mezi stěhovacími krabicemi dřevěnou truhlu s nápisem „Lyřiny věci“. Lyra bylo jméno její maminky. Holčička si do truhly vleze a usne tam. Když se zase probudí, ocitne se na Ostrově tisíce hvězd. Setká se na něm s Ariann, jejími syny a klukem Leem. Jenže na ostrově žije také Stín – tvor, který zhasíná životodárné hvězdy. A je tam taky hrozivý Zkamenělý les, v němž zmizela Tigridina maminka… Ostrov tisíce hvězd je dobrodružný příběh o přátelství, ztrátě někoho blízkého, o rodinném tajemství, které nakonec vyjde najevo, i o tom, že o pocitech je lépe hovořit než je skrývat.

Švédský komiks „Ovoce poznání“ se drze, ale elegantně a na úrovni vypořádává s tématem ženského pohlavního orgánu. A je přitom i dost vtipný.

Liv Strömquist přivádí na scénu ženy doby kamenné, staré Řeky, Sigmunda Freuda, Šípkovou Růženku, vynálezce kukuřičných lupínků, hinduistické bohyně, rappery, zdravovědné příručky i Kateřinu Janouchovou a vytváří ve svém naučném komiksu impozantní portrét orgánu, který malíř Gustave Coubert nazval Původem světa. Čtenář se dozví nejen leccos o ženském orgasmu a menstruačních mýtech, ale třeba také to, proč si Marie Bonapartová nechala operativně upravit klitoris nebo proč je na měděné destičce, kterou lidstvo vyslalo do vesmíru, ženské přirození cenzurováno.

Pro mě to byl jeden z nejzapeklitějších, ale i nejzábavnějších překladů a mám radost, že se nakladatelství Paseka nakonec knihy chopilo!

• rozhovor: Nový komiks boří tabu kolem ženské sexuality. Přečíst by si ho měli i muži, říká překladatelka
• recenze: O boji proti ženské onanii a jiných běsech
• recenze: Ženská sexualita ve švédském komiksu
• recenze: Nestydět se za svou…
• recenze: Ovoce poznání má zelenou. Ač oslavuje červeň
• recenze: Děvčátka, na slovíčko, verze 2018. Švédský komiks odhaluje rozměry klitorisu a naučí vás říkat vulva

Foto: Festival KOMA, 2019

Nakladatelská anotace:

Jedné podzimní noci se bývalý lékař Fredrik Welin probudí a zjistí, že mu hoří střecha nad hlavou. Plamenům unikne doslova na poslední chvíli a stihne popadnout jen pláštěnku a natáhnout si na nohy holínky — obě levé.

Jeho milovaný dům po prarodičích na ostrůvku v Baltském moři lehne popelem i s veškerým majetkem. Ohořelé trosky jako by se staly symbolem jeho osamělého života, který už se chýlí ke konci. Fredrik se nastěhuje do starého karavanu po dceři a hned si objedná nové holínky. Když mu přijede na pomoc jeho dcera Louisa a osloví ho sympatická novinářka kvůli rozhovoru pro místní noviny, obrátí se život stárnoucího muže vzhůru nohama.

• recenze: Muži nestárnou, jen svět kolem mládne / Dalibor /KlubKnihomolu.cz/
• recenze: Severské usínání / Vojtěch Matocha, iLiteratura.cz

Zloděj luridia, Kryptoportál, Agent orbulátoru: bláznivá, akční norská série pro děti o záhadách, technologiích a hlavolamech. Děti baví, bohužel vydávání dalších dílů nakladatelství zřejmě neplánuje. Zkusit si norštinu bylo každopádně fajn!

• recenze: Šifry, roboti a záhadné luridium / Jitka Jindřišková, iliteratura.cz
• recenze: Bobbie Peers – Zloděj luridia / Veronika Černucká, severskedetektivky.cz
• recenze: Harry Potter na finský způsob / holkamodrookata
• recenze: Dluhy minulosti / klubknihomolu.cz

Oddechovější čtení o tom, jak nadpřirozené bytosti z lesa Tiveden přiměly jednoho nesnesitelného kouzelníka, aby se zamyslel sám nad sebou. Pobaví! A překladatelsky jsem si mohla i trochu zablbnout.

Recenze:

• Zlobit holky se nevyplatí / Lucie Podhorná, iLiteratura.cz
• Tajuplný príbeh / www.precitane.sk
• Tajuplný les, čarodějná havěť a jeden mrzutý kouzelník… / holkamodrookata
• Kouzelníkův únik z reality / Slavka Knihomolka
• Kouzla vs. Magie / Tereza Zítková, VašeLiteratura.cz
• Pomáhejte děvčátkům trhat květiny / Helena Herynková, neoluxor.cz
• Pokloňte se Hnojaně / Kamila Pětrašová, www.kultura21.cz

Pax je desetidílná fantasy série pro děti zhruba od 9 let. Místy dost strašidelné příběhy ze světa magie jsou dobře vybalancované s takzvaným obyčejným světem hrdinů, dvou bratrů průšvihářů, kteří přicházejí do městečka Mariefred do pěstounské rodiny. Vyprávění doplňují ilustrace známého komiksového autora Henrika Jonssona. Autorky psaly PAX s cílem oslovit i děti, které jinak nečtou, kapitolky jsou proto krátké, napínavé, s mnoha dialogy. Během deseti dílů jsem si oba hrdiny, Alrika a Vigga, hodně oblíbila a líbí se mi, jak spisovatelky dokázaly propojit sociální témata s poutavým příběhem, takže si čtenář osvěty ani nevšimne:-)

fotky: Po stopách Vigga a Alrika ze série PAX

• recenze: První dva díly série PAX rozvířily vody dětské fantasy / Lenka Lokvencová
• recenze: Tip na audioknihu – PAX: Hůl prokletí & Grim přízrak / Tereza Špetlíková
• recenze: Hůl prokletí / Lucy Lillianne
• recenze: PAX 1, hůl prokletí – Ingela Korsellová, Åsa Larssonová / Petr Simcik, www.sarden.cz
• recenze: Temné pojetí moderní fantastiky pro náctileté ze Skandinávie / www.bux.cz
• recenze: Åsa Larssonová – Pax I a II / Lucie Ferrante, severskedetektivky.cz
• recenze: Nadpřirozené bytosti, zlé síly a tep času / Michaela Škultéty, iLiteratura.cz
• recenze: Jedna, dvě, Pax už jde / vlcibouda.net

Tohle byla první knížka (a dodnes jedna z mála), kterou jsem si k překladu sama vybrala a přesvědčila k jejímu vydání nakladatelství. Takže velká nostalgie! Psychologické povídky Inger Edelfeldt jsme překládaly a vzájemně si redigovaly společně se skvělou kolegyní Violou Somogyi.

Nakladatelská anotace:

První kroky do nemilosrdného světa dospělých, mateřství, coming out nebo třeba radikální ztráta iluzí. Hrdinky a hrdinové psychologicky zaměřených povídek uznávané švédské spisovatelky jsou velice různí, spojuje je však to, že se s nimi čtenář setkává v určité mezní situaci. Povídky zpracovávají téma překračování hranic formou, která osloví i nejnáročnějšího čtenáře.

• recenze: Ženy v přelomových situacích života / Kamila Pětrašová, www.kultura21.cz
• recenze: Švédská teorie lásky / Barbora Grečnerová, iLiteratura.cz